Vekos

Vánoce představují svátky, na něž se těší snad téměř všichni. Jejich nezapomenutelnou atmosféru přitom můžete poměrně snadno podtrhnout výzdobou vašeho domova. Slavnostní náladu si tak budete připomínat neustále, ať už bude za okny počasí jakékoliv.

Jsou-li Vánoce, pochopitelně nelze zapomenout na stromeček. I s jeho ozdobením si přitom můžete řádně vyhrát. Zapomeňte na klasické skleněné baňky z obchodních center, namísto nich sáhněte po ozdobených perníčcích, které na větvičky připevníte pomocí stuh. Stejně tak můžete použít i tradiční slaměné a voskové ozdoby či kousky sušeného ovoce, například plátky pomeranče. Docílíte tím i příjemné a sladké vůně.
V souvislosti se zimou a chladnými dny nelze nezmínit svíčky vydávající příjemné teplo a dokreslující hřejivou a útulnou atmosféru. Nebojte se tedy rozmístit několik z nich po vašem domě, nemusí být přitom čistě součástí věnce. I ten je však nezbytností, přičemž si jej můžete vyrobit i sami. Stačí mít k dispozici dostatek větviček jehličnanů, užít však můžete i proutí a vše dozdobit dle vlastních představ, například sušeným ovocem. Nejste-li příliš zruční, bohatě postačí, když umístíte čtyři svíce na podnos či skleněný tác.

Již zmiňované větvičky jehličnanů lze přitom využít i na další výzdobu. Není nic snazšího než připevnit drobné větvičky do rohů oken a převázat je například červenou stužkou. Co se týče oken, meze vaší fantazii se nekladou. Můžete například použít speciální barvy na sklo a pomocí šablon vytvořit nejrůznější obrazce s vánoční tématikou. Stačí pak pouze počkat na jejich zaschnutí a opatrně je přenést na sklo. Naprostou tradicí jsou pak papírové vločky, anebo řetězy z nich. K jejich výrobě však lze užít i sušené ovoce či popcorn, tedy praženou kukuřici. Hotové řetězy pak lze umístit prakticky kdekoliv.
Nezapomeňte ani na tradiční betlém, který můžete zhotovit například z papíru.

Nákup dětské obuvi se řídí poněkud odlišnými pravidly ve srovnání s dospělými lidmi. Především bychom si měli uvědomit, že se dětské chodidlo vyvíjí postupně a velmi pomalu, optimální tvar získá teprve ve věku kolem devíti nebo deseti let. Po celou dobu od narození až do školního věku se dětská nožka postupně tzv. zavápňuje, čímž se mění chrupavčité části v drobné kůstky, které pak musí nést celou váhu těla ve spojení se svaly, tvořícími opěrnou klenbu.

Každý zkušený ortoped vám jistě potvrdí, že vývoj dětského chodidla může velice nepříznivě ovlivnit i nepatrná chyba ve výběru správné obuvi. Ta by měla nožce poskytnout především dostatek místa, některé nezkušené mladé maminky nevěnují tolik pozornosti tomu, zda děti boty netlačí. Omezení pohybu nohy v obuvi může zapříčinit i nevhodná ponožka nebo punčocháče.
U letních bot odborníci spíše preferují otevřený nárt a zapínání na více přezek, zimní obutí by mělo být dostatečně zateplené a především pohodlné, boty si děti musí vyzkoušet se silnějšími ponožkami. Obuv by měla také poskytnout dostatečnou oporu v tzv. opatku, tedy mít vysoký prostor nad patou, čímž zajistí noze pevný opěrný bod. Právě nízký opatek je u dětských bot častým nešvarem některých výrobců.

Nohy mají paměť

Může se vám to zdát přitažené za vlasy, ale vaše chodidla mají skutečně paměť. Po zbytek života si ukládají všechna pozitiva, ale i nevhodné postupy při chůzi. Například jestliže nosíte již v raném věku malé boty, patologické změny se mohou projevit až později v dospělosti kladívkovými prsty. Příliš těžké boty zas způsobují přetěžování svalových skupin chodidla a dochází k nestabilní chůzi a nesprávnému držení těla, blokádám páteře a jejímu nesprávnému vyklenutí. Podobně jsou na tom vyšší podpatky nošené v dětském věku.

Pokud nemá dětská bota dostatečně pevnou oporu v kotníku, děti intuitivně přetěžují vnitřní stranu chodidla a tím vzniká plochá noha. Velkým nešvarem je časté nošení tzv. žabek nebo balerínek bez anatomické stélky, mnoho mladých dívek má v současné době plochou nohu.
Nevhodná velikost obuvi jak do délky, tak i do šířky, způsobuje krčení prstů a jejich deformaci. Příliš úzká obuv má vliv opět na nesprávné držení těla a tím přetěžuje výstelky kloubů, meziobratlové ploténky, a výsledkem mohou být i úporné migrény a vady pohybového aparátu.

Dětská láska vůči jeho rodičům je bezmezná. Tak, jako rodiče dovedou milovat jejich dítě, tak moc jim toto vzácné pouto dokáže dítě oplatit. Ovšem i láska dítěte k jeho matce může udělat doma potíže, formou velké závislosti, která může být někdy až neúnosná.

Visí na vás vaše dítě?

Pro matku je pocit, že ji její dítě potřebuje a miluje naprosto jedinečný, který nemá konkurenci. Když je však jeho závislost na takové úrovni, že je nemožné být chvíli v průběhu dne osamotě, začíná to být problém. Musíte vašemu dítěti, ze kterého se stal „mamánek“, dát jistotu v něčem nebo i v někom jiném než pouze ve vás samotných.
Možná potřebuje zjistit, že i bez vás může mít pocit bezpečí a nemusí se na vás pokaždé spoléhat.

Jiný kontakt než jen s vámi

Váš malý drobeček musí poznat, jaké to je být na chvíli i s někým jiným. Nemáme tím na mysli, že ho máte vystavit kontaktu s naprosto cizími lidmi, ale dobrou volbou neboli náhradou za vás – mu může být tatínek, babička nebo jiná část rodiny. Většinou se maminčiny sukně drží jedináčci, ale není to pravidlo. O velkou pozornost si zpravidla říká i nejmladší dítě v rodině, které si chce maminku užít co nejvíce, protože se nevěnuje pouze jemu.

Jak si tedy poradit s dítětem, které bez vaší přítomnosti brečí a je viditelně nespokojené?
1.     Zaměřte se na kontakt s dětmi. Vezměte ho na dětské hřiště nebo ho zapiště do kroužku, ve kterém s dětmi zapomene na to, že existujete jen vy.
2.     Pomoci vám pohnout se z místa může i soukromá školka, která nabízí hlídaní třeba i na 2 hodiny dopoledne. Jen přece je změna režimu pro dítě něco, co ho od vás na chvíli odpoutá.
3.     Víkendy u babičky jsou někdy velmi prospěšné.Alespoň jeden víkend zkuste dát vaše dítě i přes noc na hlídání vašim babičkám a dědečkům, kteří si ho užijí v každém ohledu naplno.
4.     A v neposlední řadě se musíte pokusit o to, nesplnit vašemu dítěti vše, o co si pláčem řekne a být méně povolnější. I to z něho totiž dělá mamánka, a to pocit, že vždy ustoupíte a uděláte pro něho „první poslední“.

Hodně lidí začíná přemýšlet o bydlení ve vlastním rodinném domě ve věku, kdy už se blíží k důchodu, děti jsou odrostlé a tak pro mnohé nastává čas splnění snu relaxováním na zahrádce, užíváním více soukromí, pohodlí, klidu a třeba i se začít věnovat některým koníčkům, které městské byty nenabízí.

Začnou se tedy rozhlížet po nemovitostech, které jsou pro ně dostupné. Pokud je vyřešena otázka lokality a velikosti objektu, často bývá doporučeno navštívit finančního poradce. Ti mohou poskytnout spoustu praktických rad do začátku a dále navrhnout, pokud je potřeba, nějakou výhodnou hypotéku. Častokrát nemusíte ani nemovitost zastavovat, hledat složitě ručitele, někdy není potřeba ani dokládat příjmy. Toto všechno významně zkracuje dobu vyřízení hypotéky. Stále často převládá názor, že je lepší splácet delší dobu a po menších částkách.
Je důležité si uvědomit, že je možné třeba přijít o zaměstnání, onemocnět atd. V tomto případě je výhodné přidat k hypotéce pojištění schopnosti splácet úvěr s pojišťovnou, která patří s bankou do stejné finanční skupiny. V případě invalidity nebo smrti by za vás pojišťovna měla zbytek hypotéky doplatit. Také je dobré s finančním poradcem probrat tzv. otázku „finanční rezervy“, právě třeba pro případ nemoci.
Ale na druhou stranu je pravda to, že pokud bydlíte v nájmu, také platíte pravidelně, proto rozhodnutí, platit méně a déle. V nabídce hypoték existují dnes tzv. rychloúvěry, celkem brzy obdržíte hotové peníze, třeba do 14 dnů, některé bankovní domy slibují i kratší dobu, zpětně pak dokládáte faktury o proinvestování.

Takto jde všechno mnohem snadněji, rychleji. Zdržet vás může pouze, v naší zemi, ne moc populární, byrokracie. Získání hypotéky a peněz na stavbu nebo rekonstrukci nemovitosti bývá obvykle mnohem jednodušší než vyřizovat všechna potřebná povolení, souhlasy a vyjádření nutná k zahájení stavby.
 A konečně začínáte stavět,  můžete plánovat, navrhovat, začínají ty radostnější chvíle a pak…. bydlíte ve svém! A není nic krásnějšího, když si v klidu v létě užíváte na vlastní zahrádce, v zimě třeba u kamen se zajímavou knihou.

Nejnovější trend je nyní hanit veškeré neziskovky, zvláště ty „politické“, i když nic takového tady zrovna není, ale budiž. Musíme si ale uvědomit, že neziskový sektor se jmenuje neziskový z nějakého důvodu – dělá totiž takové věci, na které ten ziskový sektor nebo stát prostě nemají finance, je to pro ně neatraktivní oblast anebo jen je neziskový sektor mnohem účinnější než jakýkoliv státní aparát. Spousta lidí haní a přitom neví, jak to vlastně chodí. Samozřejmě, i v těchto neziskovkách jsou lidé a ti mají jisté politické názory, ti mají své prohřešky – nikdo nikomu nevidí do hlavy a to, že někdo pracuje v neziskovce, ještě neznamená, že okrádá občany a stát. Proč vlastně raději přispět zde než státu?
 

Finance půjdou tam, kde o nich budete vědět

Přispíváte konkrétním lidem na konkrétním místě, kteří dělají konkrétní věc, dle které se nejspíše rozhodujete, kam vlastně své peníze dáte. A to je velké plus, protože víte přesně, co se s vašimi penězi bude dělat a komu pomohou. Spousta neziskovek se nijak neštítí zveřejnit, kde všude darované peníze pomáhají a co se za ně dělá.

Rozvoj neziskového sektoru je tak trochu investicí do budoucna

Nikdy nevíte, kdy se ocitnete v tíživé situaci, kdy nastane doba, kdy budete na dně anebo se zkrátka ocitnete v důchodovém věku s tím, že vaši milí synáčkové a dcery vás nechají pěkně shnít někde v bytě. V tu chvíli je každá pomoc dobrá a váš každý příspěvek do neziskového sektoru je jistou dlouhodobou investici pro případ, že by se snad něco stalo, a i vy potřebovali pomoc. A nemusí to být přímo s vámi, ale mohou to být klidně psí útulky – budete nemocní, nebudete se moci postarat o mazlíčka, a tak se bude hodit i nějaké místo, kde se o pejska či kočku postarají.
 
Pozitiva, které přináší finance od soukromých osob, zdaleka převyšují mírný diskomfort, který daný člověk zažije po tom, co ty peníze takhle dá. A přece jen, když už nic, tak minimálně budete mít dobrý pocit z toho, že jste svojí stovkou, kterou byste utratili za pivo nebo cigarety, pomohli někomu, pro koho je stovka velký životní rozdíl.

„Zákazník má vždycky pravdu.“
„Náš zákazník, náš pán.“
„Koho chleba jíš, toho píseň zpívej.“
To jsou asi nejznámější citáty na téma zákazník. Samozřejmě zákazníka si musí každý podnikatel vážit. Zákazník moc dobře pozná, když podnikatel primárně myslí jen a jen na zisk. Určitě jste se už ve svém profesním životě setkali s tím, že podnikatel nebo obchodník jednal vůči zákazníkovi podbízivě a úslužně a za jeho zády dával najevo pohrdání. Tohle určitě není v pořádku. Mezi podnikatelem a zákazníkem by určitě měla fungovat nějaká základní úcta a důvěra. Jinak to nemůže fungovat. Umět jednat se zákazníky je základem úspěšného podnikání.

Zákazník jako novodobý diktátor

Ovšem na druhou stranu, někteří zákazníci jsou obrazně řečeno „za odměnu“. Švédský obchodní teoretik Jonas Ridderstrale napsal výstižně na jejich adresu: „Zapomeňte na to, že zákazník je pán. Nový zákazník je náročný diktátor.“
Náročný diktátor může být přitom ze dvou důvodů. Prvním důvodem je náročnost. Jsou lidé, kteří jsou prostě opravdu znační perfekcionisté, kteří se jen tak s něčím nespokojí. Na jednu stranu posouvají laťku podnikání výš.

Obchodník Stew Leonard napsal úžasný citát. „Zákazník, který si stěžuje, je můj nejlepší zákazník.“
Ovšem náročným diktátorem může být člověk a priori nepříjemný a konfliktní, který si libuje v konfliktech. Případně se může jednat o notorického reklamátora, který vše reklamuje za účelem získání výrazné slevy. Zkušený podnikatel se časem naučí tento typ zákazníka diktátora poznávat. Přesto často nemá odvahu jej odmítnout.

Přitom umění odmítnout patří mezi nejdůležitější asertivní metody. Samozřejmě nikdy nemůžete zákazníky omítnout se slovy „s tak nesnesitelným člověkem nechci mít žádné dočinění.“ Nicméně i zákazníkům je nutné naučit se říkat ne. Zákazník, který vyžaduje enormní vynaložené úsilí a v podstatě nulový zisk pro Vaše podnikání určitě není žádoucí.